ODYSSEA

Nejznámější hrdinové řecké mytologie v energickém rytmu rapu. Čtyři herci, prázdný prostor a magie divadla. Troufalá verze slavného Homérova eposu v podání světoznámé režisérky Iriny Brook a jejího divadelního souboru.

Režie: Irina Brook, adaptace: Irina Brook, Jean-Claude Carrière, scéna a kostýmy: Noëlle Ginefri ve spolupráci s Magali Perrin-Toinin a Gérard Carrier, světelná režie: Arnaud Jung, zvuková režie: Julien Vallespi, Thomas Boizet, české titulky: Lucie Němečková; hrají: Renato Giuliani, Ysmahane Yaqini, Raphael Leguillon, Tony Mpoudja.

Zvoní, poslední diváci se usazují, začíná hodina literatury. Profesor probírá látku, hovoří o proslulém eposu o Odysseovi. Ale jeho studenti, Ysmahane, Nestor a Tony se nudí a vyrušují. Nedbají napomínání a nakonec profesora svážou a zmocní se výkladu. Pokračují ve vyprávění po svém, v rytmu rapu! Od této chvíle se diváci, profesor i žáci přenesou pomocí fantazie na loď jednoho z nejslavnějších hrdinů řeckých bájí a spolu s Odysseem zažívají během jeho putování nejznámější dobrodružství: setkají se se svůdnými Lótofágy, vyzrají na jednookého kyklopa Polyféma, odolají zpěvu Sirén, neubrání se kouzlům Kirké, která námořníky promění ve vepře a zdrží Odyssea na jeho cestě...

Jedna herečka a tři herci jsou zároveň vypravěči, protagonisty i svědky a postupně se „převtělují“ do pětadvaceti rolí. Mezi nimi najdeme známé mýtické hrdiny jako je Odysseus, jeho žena Penelopa a syn Télemachos, posel bohů Hermés, který jezdí na koloběžce, Poseidón, ale jsou mezi nimi také hipíci Lótofágové Cindy a Bobby, originální Tiramisus, Bifidus, Shakespearus... sice poněkud pochybné, leč fantastické existence!

Irina Brook dokáže prostřednictvím invenční čtveřice kosmopolitních herců a pomocí divadelní magie stvořit v prázdném prostoru v podstatě z ničeho nekonečný vesmír. K tomu jí Homérova předloha skýtá skvělé příležitosti. Inscenaci ocení především mladistvé publikum bez ohledu na věk.

Irina Brook se narodila v Paříži režiséru Peteru Brookovi a herečce Natashe Parry. Dětství strávila mezi Anglií a Francií. Když jí bylo 18 let odešla do New Yorku studovat herectví a své první kroky na jevišti zakusila v několika off-broadwayských produkcích. Po návratu do Paříže hrála v otcově inscenaci Višňového sadu a v Molièrově Donu Juanovi v divadle Bouffes du Nord. Poté prožila v Londýně rušné období v televizi, filmu i na jevišti. V polovině devadesátých let minulého století upřela veškerou svou energii k režii. Irina je jedním z mála režisérů, které režisérka Ariane Mnouchkinová pozvala ke spolupráci s divadlem Théâtre du Soleil na inscenaci Konec dobrý všechno dobré pro Avignonský festival. Režírovala také několik oper. V roce 2002 byla francouzským ministrem kultury jmenována Rytířem umění a literatury.

Ve spolupráci s Francouzským kulturním institutem v Praze.